Ona IV.

V kamnech už praská. Pes ohlodává starožitnou almaru, nádobí je zpola umyté. Za okny se kymácí opadané větve, až kam dohlédneš. Jsem sama. Snažím se pochopit, že je to trvalý stav. Nevyhnutelnost. Léčba šokem, možná.Okna domu o pár kilometrů dál jsou už nejspíš polepená úhlednými čtverečky exekučního sdělení. Že už mi vlastně nepatří. Ten dům, taPokračovat

ONA III.

Vidím, že někteří z vás v tom pořád tápou. Není se co divit. Ona totiž nepochopitelnost vždycky nesouvisí se složitostí.  V tomhle případně rozhodně ne. Tady je to naprosto elementárně jednoduché. Jasné jak facka. Velká facka. Možná přímo rána pěstí doprostřed ksichtu. Easy rovnice s příčinou a následkem. S jasným výsledkem: takže… Takže rovná se: vevnitř, vespod, jak muPokračovat

ONA II.

Nic už není jako předtím. I když se to tak tváří.Všechno na svém místě přesně sedí. Ptáci ráno řvou, kafe chutná pořád stejně, nohy se stejnou zarputilostí nesou celé tělo, kam se se rozhodne… Takzvaně všechno v cajku. –Dobrý no,- odpovídám na dotazy, jak se mám. Sice to asi nezní zrovna přesvědčivě, ale nikdo si tohoPokračovat

ONA I.

Dívám se na ty křiklavě oranžové sponečky do vlasů a přemýšlím, na co si je asi tak zapíná. Dívám se na make-up Max Factor, řasenku Rimmel extra XXXXXXXXXXXXXXXXL volume, na oranžovou rtěnku ladící ke sponkám, na kleštičky na řasy, bronzer, pudr o odstín světlejší než make-up, na sérii třpytek na nehty plus laky, láčky spíš,Pokračovat