„Šak až je osmrkáš, zahodim je a dám tě jiny,“ vysvětluje Anka manželovi, zatímco mu do kapsy strká vyřazené spodní kalhotky. Psychiatr v penzi nad tím mávne rukou. V hospodě táhne. Starý pán sáhne do kapsy a vysmrká se. Hospodským otřese vlna závisti. „No pane doktore, vy ste teda kanec!“
Měsíční archivy:Červen 2011
Jak paní Kropenaté pískalo v uších
Paní Kropenaté pískalo v uších a po bytě hledala myš. Paní Kropenatá nesnášela myši. Když ji ani po třech hodinách nenašla, šla si k panu Voříškovi půjčit cukr a ukradla mu kocoura. Kocour si své nové teritorium důkladně označkoval a sežral paní Kropenaté španělského ptáčka. Rýži nechal, zasedl paní Kropenaté křeslo a sledoval hokejové utkáníPokračovatPokračovat ve čtení „Jak paní Kropenaté pískalo v uších“
Hovno s máslem (1997)
Chodíval k nám před dům šilhavý chlapec s dětským kočárkem. Houpával se na naší houpačce a díval se nám do oken. Smáli jsme se: „Hele, už je zase tady!“ „Chlapče, jak se jmenuješ?“ zeptala se ho jednoho dne naše babička. Poslouchali jsme pod otevřeným oknem. „Hovno s máslem,“ odpověděl. „Prosím?! A co tu pohledáváš?!“ rozzlobilaPokračovatPokračovat ve čtení „Hovno s máslem (1997)“
Kouř
Chci si pamatovat každý tvůj obraz, ale jednou se mi z paměti vytratí i tvé jméno. Než přejdu na druhý chodník, poztrácím slova, která jsi mi kdy řekl i neřekl. Sotva se namočím, smyju tvou tvář. Plynová karma je svinstvo. Když zažehne. Zapomínám, že tam venku vládne zima tvých očí. Tvých. Všude je něco tvého.PokračovatPokračovat ve čtení „Kouř“
Zpráva z praxe
17.4.1997 Rehabilitační a léčebné středisko Chvaly Dne 2.4.1997 jsem nastoupila na školní předmaturitní praxi do střediska ve Chvalech. Po téměř čtyřech letech studia jsem měla nasbírané trestné body z bývalých absencí na praxích, hrozilo mi nepřipuštění k maturitě, takže v důsledku toho jsem ve Chvalech trávila dlouhé hodiny, počínaje od brzkých ranních, končíce pozdními večerními.PokračovatPokračovat ve čtení „Zpráva z praxe“
Sněhulák taky rád
Tak děti, přihlaste se, kdo o víkendu stavěl sněhuláka. Jenom Pepíček? Pepíček nám tedy poví, jak velkého sněhuláka postavil a zda-li mu dal mrkvičku. Prosím, maminka mrkvičku neměla, zato jsem v její skříni objevil velký nos na baterky. Skutečně? A když šel pan Ryšavý do hospody, volal na mne, jestli ho sněhulákovi nedávám moc vysoko,PokračovatPokračovat ve čtení „Sněhulák taky rád“