Extra virgin XIV. Michal

Napadlo ho, že by koupil letenky do Paříže. Nebo do Říma. Do Athén? Kam? „Kam bys radši, Andrej?“ „Hele,“ zavěsila na stromek zlatou kouli a lovila z krabice další, „a co kdybys mě vzal na Bezděz?“   Zdá se mu to, nebo zčervenala? Krčí se nad krabicí a přemýšlí, jakou ozdobu vzít teď. Proboha, vždyť jsouPokračovat

Sirotek snu

ten otrok paměti za kus masa slovo bič   pharo dživipen   pavlačí bloudí zápach zmalované noci takové už bývají odvážné v matčiných podpatcích laciné děti   nemavo dukh   z mincí skládáš dnešek hůř než včera   tělo ti zešedlo žižkovským snem o štěstí bazary s životem zastaveným do zítřka nonstopy s ruskou ruletou nahoře bez   džungaloPokračovat

Když to zvedla paní Novotná

„Vopice Stepfordská, dobrý den! Mohla bych prosím mluvit s panem Novotným?“   „Ale jistě, paní Stepfordská, moment… Vencó! Volá ti ta kráva!“   „Jaká zase?“   „No tá… Jak bys jí nejradši nakopal do prdele!“   „Jéžiš! Tak jí řekni, ať chvíli počká, že já nevimco. Se z ní teď neposeru.“   „Haló? Pani Stepfordská, mějte, prosím,Pokračovat

Když třináctého února v Orsay…

Butikem se nesou Chanel no. 5  a no. 22.   Nesou se v úzkých kozačkách a vypasovaných latexových bundičkách.   Pohupují se v košíčkách Dé a eF, omračují  v nedopnutých halenkách.   Pronikají do zkušebních kabinek a svlékají se.   Ano, svlékají se před zrcadly.   Podmanivé bohyně luxusu.   Magické bohyně lásky.   Všem se tají dech.Pokračovat

Bosou mě zvedají

Odpustit zimě mráz Bosého tě zvedali z lavičky u svatého Pankráce Odhodili kancionály Tvá matka dokonce medailonek Terezie z Avily a tys ji poslal k čertu   Jaru vlhko Proud havraních vlasů lesklých jak láska po ránu zašuměl karlinským tunelem Sladká a nepoddajná hodila si mincí a ty sis ji vzal   Létu déšť Třídil jsi knihyPokračovat

A bylo světlo

do přízí vetkal bolest     proti světlu tenká rýha lem   kůže hrubě tkaná mezi plícemi záplata   zalepené oči v dlaních prázdno naruby   duše narychlo všitá do klínu   kolem krku řetízkový steh zlehka povolil     přivázal pentle a prodal

Složím ti

leporelo o dvou cestách a jedné podobné   duši z odstínů tmy žíhané světlem

Teď ne

v trhlinách stratosféry záříš šumíš v kostrách stromů   pokračuj   chci   tě cítit šeptat   teď ne   zpomalit když zrychlíš   nechoď   chci   tě ještě dýchat   v pórech stratosféry   v kmenech stromů     stárneš

Ubývá mi večerů

můj první nádech vždycky patřil nočním můrám a ze skříně jsem na sebe vypadla už tolikrát   opuchlou z předsevzetí tvař tvář   teď ubývá mi večerů a přibývá rán úderem vypínače stáváš se mým deja vu   slíbej z ramen letmost našich okamžiků   i těch pár tepů navíc sečti se ctí   v Madisonu nikdy žádnýPokračovat

Tečka

vytržená z kontextu diagnosy Ty …   plete si mě s pavučinou samá noha pavoučí když po rozích tvořím galaxie vlastních útržků a časoprostor minulosti   čerpám se z osamění přerývané árie směšného rozsahu rozmachu uhlu zpovídaného z pobledlosti mělkého polknutí svaté oplatky   pokoj tobě podal mi ruku v ní dotek neklidu   že mě opouští co na toPokračovat